Stává se vám, že padáte pod tíhou pracovních povinností a nevíte, kam
dřív skočit? Máte dojem, že čím víc budete pracovat, tím víc toho stihnete a
tím rychleji požadovaný objem práce stihnete? Taky si to občas ještě myslím,
změnit myšlení a zaběhané stereotypy není vůbec jednoduché. Přesto vám chci
dnes ukázat, že to může být i jinak. Že existují i jiné cesty, jak zvládnout množství
práce. Že je nutné nejdříve přemýšlet a pak teprve jednat. A pokud tomu ještě
stále nevěříte a myslíte si, že v situaci přetížení, musíte zkrátka jen
více přidat, pak vězte, že čím víc budete pracovat, tím víc se na vás pohrnou další
pracovní úkoly. Mám to ověřeno J
Sedím v autobuse a jedu do
jednoho z největších středočeských měst. Uvědomuji si, že jedu po cestě,
na které jsem téměř před 2 měsíci napsala svůj první článek do svého prvního
blogu. Mám trochu nostalgickou náladu a přemýšlím, zda by to nechtělo napsat
další článek. Třeba je to tak, že tahle cesta (mimochodem po dálnici plné
provozu) podporuje kreativitu člověka. Vzápětí mě napadne, že místo psaní
článku (tj. zábavy J)
bych měla pracovat a číst neuvěřitelně nudnou příručku o 252 stranách textu,
která již měla být přečtená před týdnem. Chvilku nato mě napadnou další úkoly
do práce, které čekají v pomyslné frontě na vyřízení. Chvilka rozhodování,
zvítězila „dálnicí“ podpořená kreativita. Navíc mám najednou i téma pro článek.
Není to tak dlouho, když jsem se sama sebe ptala, jak zvládnout obří množství
práce, které čeká na vyřízení, a nezbláznit se z toho.
Zajímá vás, co jsem
vymyslela? Čtěte dále J
Položila jsem si otázku, co vlastně vzhledem k množství pracovních
úkolů chci? Odpověď byla jednoduchá: chci být v klidu, pohodě, mít
radost z práce a zároveň i pocit, že mám vše pod kontrolou. Další otázka: Kdo nebo co mi tuto pohodu dokáže zajistit?
Došlo mi, že v pohodě se musí cítit hlavně moje tělo a pak trochu také
mysl, ale o té později. Moje tělo potřebuje pravidelnou dávku sportu (běhání a
jóga tak 3x – 4x týdně), pravidelný spánek minimálně 7 hodin a pravidelný
přísun zdravé stravy (malé svačiny, teplý oběd snězený v klidu, omezit
přísun kávy aj.). Dále potřebuji alespoň 30 minut denně sama pro sebe, kdy
nemusím vůbec nic a mohu odpočívat, psát, koukat z okna, ležet na zahradě,
zkrátka cokoliv, na co mám v danou chvíli chuť. Když tohle všechno svému
tělu dám, bude se cítit skvěle a podpoří mě, abych vše zvládla.
Nevím, co potřebuje vaše tělo, ale doporučuji to rozhodně zjistit.
Většinou zjistíte, že to není nic hrozného, velkého nebo nesplnitelného. Navíc
při troše přemýšlení je nutné uznat, že jsou to všechno legitimní potřeby, které
si tělo zaslouží splnit. A my se pak budeme cítit o hodně líp J
Abych dokázala být v pohodě,
potřebuje něco i moje mysl. Moje
mysl se potřebuje umět vypnout a odkládat pracovní věci a pak tzv. nekopat do
sněhové koule.
Umět vypnout znamená striktně oddělit čas na práci a čas mimopracovní (čas sama
na sebe, na rodinu, na své koníčky aj.). Já osobně si na konci pracovní doby
představím pomyslné dveře, které zavřu a od té chvíle již nic pracovního
neřeším. Mimochodem zmiňované dveře se dají zavřít i při přestávce v práci
nebo pauze na oběd. Přiznávám, že někdy je dost těžké „zavřít“, pokud nemám
něco dořešeného, ale pomáhá mi pomyšlení, že vždycky bude něco nedořešeného,
takže bych musela pracovat stále.
Technika tzv. (ne)kopání do sněhové koule je o něco
složitější, ale úžasně pomáhá vyrovnávat se se situacemi nebo věcmi, které nám
přidají těžké, neřešitelné, nebo nás stresují. Představte si, že se dozvíte
něco, co se vás týká a z čeho máte strach. Vsadím se, že vás okamžitě většinou
začnou napadat ty nejčernější scénáře, které mohou nastat. Pro mě jsou takovým
strašákem třeba kontroly z řad různých veřejných institucí. Vždycky si
hned představím, co vše budeme mít v organizaci špatně, že kontrolou
neprojdeme atd. atd. Zkrátka horor. Pokud si začnu představovat černé scénáře
(které jsou zpravidla jen výplodem mé fantazie), kopám do původní sněhové koule
(kontrola), která se dále kutálí a nabaluje na sebe nový a nový sníh. Jak to
dopadne, si umíte asi představit. Obrovská koule, která někam spadne, způsobí
mnohem více škody, než by způsobila koule malá (původní). Takže pravidlo je
jednoduché: zákaz kopání do sněhové koule. Doporučuji se řídit pravidlem: budu
řešit jen to, co mohu ovlivnit a černé scénáře tzv. mažu. Takže se na kontrolu
připravím dle svého nejlepšího přesvědčení a zbytek neřeším.
Vypadá to složitě, ale když si to
zkusíte, zjistíte, že vše funguje mnohem lépe. Nezapomeňme na to, že nás nestresují samotné věci, situace nebo lidé,
ale to, jak na ně pohlížíme.
Přeji krásné dny plné pohody a
radosti z práce i sami ze sebe J
PS. Kdo jste přemýšlel, zda máme
v práci hlášenou kontrolu, uhodli jste, ohlásila se nám dnes ráno J
Žádné komentáře:
Okomentovat